Kateřino, myslím si, že biologicky/evolučně je ta hodina dvě čerstvě po porodu výrazně důležitější než jakákoliv jiná hodina dvě z těch následujících šesti let (s celými šesti lety se to nedá srovnávat, to je jako jablka a hrušky
). Je to přechod mezi světy, v té době se něco zásadního mění (nejen tělesného, výchozí stav mysli je důležitý). Stejně tak když člověk umírá, taky je to neopakovatelný prožitek, a já si myslím, že záleží na tom, jestli starý člověk umírá někde sám, nebo v okruhu svých blízkých, spokojený se svým životem.
Biologicky znamená separace pro novorozence toto: máma tady není = je mrtvá = i já bez mámy zemřu (což se tedy v porodnici většinou nestane, ale jako výchozí stav mysli pro zbytek života nic moc). Málokdo si uvědomí, v jakém bezčasí se novorozenec nachází. Pro nás je to jen pár minut/hodin, pro něj celá věčnost, tedy čiré zoufalství.
Souhlasím s tebou, že pokud se to nepovede, nemá se matka stresovat něčím, co nemohla ovlivnit. Právě proto je nutné, aby se to nepovedlo jen ve vzácných a odůvodněných případech. Pokud matka bude vědět, že bylo nutné od ní dítě oddělit - pro jeho zdraví, nejspíš - tak si to vyčítat nebude. Problém je, že se to děje velmi často a velmi zbytečně, a potom je si (i jim) co vyčítat.