Přidat odpověď

Bydlela jsem 25 let v dvougeneračním domě a nikdy více. Není nad to bydlet na svém a být "svou paní" nemít za zadkem stále někoho, kdo si to či ono představoval udělat teď a ne až za týden... Někoho, kdo vidí do Tvých financí dost na to, aby Tě dokázal odchytit na chodbě, kam jako jedete když máte šetřit... a podobné radosti. Cokoliv si řeknete třeba v případné hádce, rodiče toho či onoho slyší... Prostě nikdy se ten či onen neodělí úplně od svých rodičů- ono se to nezdá, ale ta pomyslná pupeční šňůra opravdu dost často dělá problémy. Za mě je-li možnost jít raději na své, tak bych raději šla - je to větší záruka rodinného štěstí.