Především si nemyslím, že novorozenec myslí. Nemyslí, nemá řeč ani jiný konceptuální rámec. Proto je těžké vyjádřit slovy, co asi zažívá. Nazvala bych to stavem mysli, ale už to je takový dualismus, mysl-tělo, prostě stav organismu
. Pojem času nemá zcela určitě, žije přítomností, tím spíš je pro něj utrpením sebekratší okamžik samoty (=něčeho, co dosud nezažil, takové prostorové prázdno kolem něj a nic živého nadosah).