K tomu jen tolik, ze třeba, když začala rodit moje babička svoje první dítě, tak ani netušila, že dítě je v plodové vodě a dozvěděla se to jen jednou větou od svojí mámy, když ji začala ráno odtékat. No a pak všichni z baráku šli na pole. Tak asi to nebrali jako život ohrožující stresovou záležitost. No a babička si scháněla někoho, kdo pojede do města a zavolá sanitku (která se k ní dostala až večer, to já už bych dávno porodila sama), protože telefon ve vesnici nebyl a ona nechtěla rodit doma, což bylo v 50-tých letech běžné. Porodnou bábu na vesnici snad ale měli. Jinak o porodu nevěděla absolutně nic, i když jí bylo už 25let, byla vzdělaná a její starší segra už měla 3děti. Prostě se o tom vůbec nebavily. Porod mohla vidět akorát u domácích zvířat. Ještě jsem slyšela historku, jak ta její segra poprvé rodila a přišel k ní doktor. Ona mu mezi bolestma vyčítala, že jen sedí a nic nedělá. On se jen usmál, že co by měl dělat, prostě čeká až to přijde. Byly skrátka málo informovaní a zkušenosti měly leda vlastní, nanejvýš ze svého nejbližšího okolí a učily se za pochodu.
Předchozí