Každopádně si umím představit, že ne vše je takové, jak to zvenku vypadá. Velmi krátce jsem pracovala v dětské ozdravovně Na Javorníku (Šumava) jako vychovatelka. Nepožadovali tam v podstatě žádné vzdělání, většina zaměstnankyň byly ženské před důchodem, které celý život stály u pásu nebo uklízely a fyzická práce je už unavila, a pak mladé dívky, které dálkově studovaly pedagogiku, sociální práci a podobné obory a zatím vzaly zavděk jakoukoliv praxí. Vychovatelkyy nepřipravovaly dětem zajímavý program, jen je hlídaly jako zvířátka na pastvě. Bylo hezky, děti se vyhnaly na hřiště, bylo ošklivě, dětem se zapnula televize. Vychovatelka zatím jen seděla, pletla a kecala s kolegyněmi, když nějaké dítě zlobilo, neurvale zařvala. Děti tam jezdily na tři až šest týdnů a předpokládám, že chudáci rodiče neměli tušení, co se tam děje.
Předchozí