Přidat názor k článku Cyklotoulky s dětmi a vozíkem - Cesta na sever II: Polské pobřeží

Jé, Žubko, to fakt nebylo myšleno tak, že každý, komu vadí déšť a nespí ve stanu, je pro mě mastňák ...
To byla reakce na: "proč ty děti lituješ?" - asi proto, že téměř celou dobu dovolené prší, je zima, a dny tráví v hustém silničním provozu.

Jako kdybychom mohli za to, že prší a je zima ... To víš, že z toho nadšená nejsem, Kdybych si mohla počasí objednat, jasně že bych si vybrala 25°C a polojasno, déšť maximálně v noci (dobře se spí, když kapky bubnují na stan). Jenže když už jsme na cestě a je pár dní hnusně (naštěstí ne CELOU DOVOLENOU - to bych ani já nevydržela), tak se nedá nic dělat, než zatnout zuby a nějak to vydržet. Což ostatně musíte znát i z toho auta - holt když prší, tak se jde na výlet v pláštěnce (nebo když prší hodně, tak se sedí doma a hrajou se karty ... třeba) A pak z toho má člověk i dobrej pocit, že "něco" vydržel a měl to trošičku nepohodlné. Neuškodí to ani nám, ani dětem. Nemluvím ale o žádných extrémech!
A samozřejmě, kdybychom z toho onemocněli, mluvila bych jinak, ale zatím se na cestách tak nějak potvrzuje to, že je člověk na cestě odolnější a míň náchylný k nemocem. Jen jednou jsme (zatím, ťuk, ťuk) na cestě trochu marodili a to bylo díky silně puštěné klimatizaci ve vlaku. Doma mi kolikrát stačí jen jít na jaře nebo na podzim v tričku pověsit prádlo, ofoukne mě a chytnu rýmu, na dovolené se koupu ve studeným potoce, brouzdám se mokrou travou (v mokrých botách), ofukována jsem permanentně a jsem v pohodě.