Přidat názor k článku Cyklotoulky s dětmi a vozíkem - Cesta na sever II: Polské pobřeží

Tak já jsem se teda včera dětí ptala též, abych nemluvila za ně - a dcera (5,5 roku) mi řekla, že by jela radši k moři, a syn (7 let) řekl, že na jeden den k moři a pak na kole, nebo dodal, že na kole k moři a tam se jeden del válet. Upřímně řečeno, čekala jsem, že mi oba řeknou, že by radši k moři

Naše děti jsou na cestování zvyklé od malička, v podstatě nepoznaly jiný způsob trávení dovolené. Pravda, nejsou nějak hyperaktivní (v tom dobrém slova smyslu, tj. že nepřekypují temperamentem obvyklým pro jejich vrstevníky), takže to cestování se s nimi dá. Otázka ale je, nakolik je to ovlivněno výchovou a prostě tím, že jsou zvyklí.

Jo, máš určitě pravdu v tom, že děti si nebudou pamatovat konkrétní místa, kde jsme byli, zejména ta, která jsme s nimi navštívili tak do 3-4 let jejich věku. Já si též z mého dětství pamatuji pouze zážitky, ne místa. S tím souhlasím.

Jenže já to poznávání potřebuji k životu. Ten mikrosvět naše děti mají možnost poznat a užít si během roku dostatečně. Jak jsem psala, jsme na vesnici, jedna babička je navíc také na vesnici a děti tam občas tráví víkend, v létě týden (mají také zahradu, psa ...), druhá babička je v Praze, tak s ní si děti užijí zase velkoměsto (metro, návštěvu Pražského hradu, Petřín ... ). Ale i když jsme na cestě a někde táboříme, děti do jedné minuty mají zábavu vymyšlenou! Nenudí se ani chvíli, hned jsou všude jako doma. Objeví klacek, kus polystyrenu, kamínky, broučky, kytičky, mrtvého zajíce )) ... toho mají i na té cestě dost, jen jsme pokaždé na jiném místě. K tomu, abych je zabavila, nepotřebuji tablet, mobil ani mp3 ... zabaví se sami, až často zíráme, co vše je pro ně zábava. Neustále něco tvoří, vymýšlejí si hry a zábavu v podstatě skoro úplně sami. Nemyslím si, že bych je o něco šidila.