Blázen to zase být nemusí, jen člověk s jinou důvěrou v sebe a třeba i nějakým zázemím, který každý nemá. Dají se zvládnout různé věci, ale také různým způsobem. Já si třeba stejně našla partnera až ve 27 letech, takže stihnout první dítě do třiceti bylo tak akorát, do ideálních 25 to nešlo ani omylem (
), ale dost pochybuju, že bych zvládala při vysoké se živit, studovat a starat se o dítě (ale možná i ano, jen jsem o tom stejně neuvažovala). Naopak moje bývalá šéfka měla dítě už na vysoké a zůstala pak u toho jednoho. Při té vysoké to nějak zvládla, ale časem z ní zase vypadlo, že jakmile porodila, přistěhovala se k nim maminka a kompletně se starala o domácnost a většinou i o dítě.
A pak jsou lidi, co to prostě dali sami a fakt makali (viz. třeba kdysi Manželské etudy).