Přidat názor k článku Počet zájemců o pěstounství roste. I díky státním pobídkám.

Kdysi jsem měla o pěstounství velký zájem, ale neměla jsem na to vlastní zdroje a stát dával jen směšné peníze. Nemohla jsem to dotovat, nebylo z čeho.
Dneska i přes vcelku slušnou odměnu říkám, že NIKDY. To, co o pěstounství čtu, je víc buzerace pro lidi, kteří se rozhodnou to dělat. Mělo by se to dělat s láskou k těm dětem, ale co to dětem dá? Když si vezmu větší dítě, těžko napravím, co na něm předchozí život napáchal za škody. Taky mu asi nedám rozumnou šanci do života, jen mu připravím další zklamání. Protože dokud bude v pěstounské péči, bude se mít jakž takž dobře. Já bych se osobně obávala toho, co přijde POTOM. Dítě si v pěstounské péči navykne na určitou míru životní úrovně, ale po ukončení pěstounské péče mu já do začátku pomoci nemůžu (nemám z čeho), jeho rodiče mu nepomůžou a od nuly se začíná hooodně těžko. Bála bych se, že v dítěti časem poroste pocit křivdy a od toho může být dost blízku k alkoholu, drogám, kriminalitě všeho druhu apod. Abych se pak bála, že se i já můžu stát obětí? Ne, za těchto podmínek fakt ne.
PS: a taky mi už není dvacet.