Přidat odpověď

Jde to - bydlíme s mými rodiči. Společnou máme jen zahradu, sklep, vchod a chodbu u vchodu. Někdy je slunečno, někdy lehce zataženo. Snažíme se o všem domluvit, pokud možno předem. Někdy samozřejmě realizování plánovaných úprav na zahradě i baráku trvá mnohem déle, než kdybychom tu byli sami, ale kdo si počká - časem přesvědčí ostatní .
Po pravdě, teď už je to skoro nuda - dokud žili ještě moji prarodiče a ti měli také svoji kuchyň a pokoj, tak to byl daleko větší mazec - 4 generace pod jednou střechou. Já tak vyrostla také, tak mi to přišlo normální, ale manžel, panelákové dítě, byl z počátku lehce vykulený z provozu v domě .
Zapomněla jsem ještě - bydlel s námi kocour - koule - byl na 3 kuchyních a dělal takovou mezibytovou spojku. Největší dohady byly, kdo zapomněl při odchodu kocoura v baráku, kdo si to po něm uklidí....