dospělé uvažování říkam tomu, že člověk ví, že naše činy mají také své následky, že svému dítěti nedovolím všechno, co chce, protože umím líp posoudit, jak by to dopadlo a pod.
když něco synovi (10) nedovolím, také mi řekne: "já, když budu mít děti, tak jim to dovolím" Z úst desetiletého to ještě zní roztomile, od tebe už spíš hloupě
moje 23-letá dcera mi taky občas řekne, že to, co jdem třěba řekla mím mladším dětem, je moc přísné, nebo zbytečně omezující a pod. a pak to spolu probereme, jenomže ona se netváří, že má zkušenosti matky, které je 45 a má 5 dětí (to jsem já)
ja zase nechodím debatovat se seniori o jejich životě, protože o něm houby vím, max. tak řeknu, co si myslím, ale né stylem "je to takhle, já to prostě vím, i když je mi o 30 let méně"
cháoeš to už trochu?
skus se prezentovat méně sebajistě a arogantně, pak to bude věcná diskuse
Předchozí