On si každý rád postěžuje, ale jít do toho naplno se nikomu nechce. Chápu, že je těžké, se někde podepsat nebo se ukázat, ale bez toho to nepůjde a bude čím dál hůř. Ústavní soud vydal v létě rozsudek, kde prohlašuje, že střídavá péče je nejlepší pro děti. Teď v září další, kde už se zájem dětí ani nehledá, ale střídavá péče je právem rodiče. A proč? Protože agresivní otcové jsou jediní, kdo je slyšet! Matky jakoby nebyly. To je hezké, že všechny víme, že je to zrůdnost a že tím děti trpí, ale dokud to neřekneme nehlas a nespojíme se a nepřestaneme se bát, nikdo o nás nebude vědět.
Existuje sdružení, které se střídavou péčí z pohledu druhé strany zabývá, ale skomírá na nedostatek lidí, matek a velkých dětí, kteří by se nebáli za svůj názor se postavit. Skoro každý den píšou nešťastné maminky a každý mail končí slovy "hlavně nezveřejňujte moje jméno". Proč?
Chápu, že ty z nás, které ještě střídavou péči nemají ani se proti ní s otcem nesoudí, nebudou dráždit hada bosou nohou. Ale kde jsou všechny, které už střídavou péči zažívají, nebo které se proti ní soudí s agresivním otcem, ty přece už nemají co ztratit! Čeho se pořád všechny bojí? Kde jsou děti, které si tím prošly a dobře vědí, jaká zrůdnost to je?
Všechny víme, že je potřeba něco dělat, zvlášť teď, kdy se situace zhoršuje v neprospěch našich dětí. Tak pojďme do toho! A co je pro začátek potřeba?
1) Zveřejňovat svoje příběhy a zkušenosti 2) Kontaktovat s našimi případy tištěná média, televizi 3) Informovat o průběhu a následcích střídavé péče zákonodárce, ministerstvo, požadovat odpovědi, diskutovat s nimi 4) Kontaktovat soudce, zvlášť ty ústavní 5)Zakládat webové stránky a tam informovat o zrůdnostech SP a s ní spojených soudních procesů 6)Spojit se, vlastní svépomocí natisknout letáky a roznášet je, informovat veřejnost 7)Klidně i zorganizovat nějakou veřejnou akci.
Kdo má zájem přestat jen mluvit a chce začít pro budoucnost našich dětí i naši něco dělat, může pro začátek napsat na info@jedendomov.cz, do předmětu napište "Zájem o spolupráci".
Dělat se dá plno věcí, ale samy se neudělají. Kde je vůle, tam je cesta. Jde o naše děti.
Předchozí