Přidat názor k článku Uvolněme se prosím

Taky se přidám. "Zábava" je trochu nadužívané slovo. A "užijeme si u toho spoustu legrace" a podobný formulace se kolem mě docela často používají jako zdůvodnění, proč dělat nějakou z podstaty spíš nudnou, nezajímavou činnost. Osobně mám za to, že se to s podstatou trochu míjí. Podstatou je spíš, že život zahrnuje spoustu činností, který se spíš prolínají než jsou v opozici, a neměly by se ostře dělit na práci a odpočinek, zábavu a nudu.

"Když mi teď pomůžeš s prací, budu si pak s tebou hrát," ano - často to bývá tak, že aby byl čas na hraní, je potřeba udělat nejdřív nějakou práci, a nejlépe do ní dítě zapojit, aby se otupilo to čekání, kdy už to konečně bude. Práce mívá často přednost proto, že se musí udělat včas, na určitou dobu, kdežto hra se může spustit víceméně libovolně. Ale často to bývá i tak, že se práce a hra průběžně střídají, hranice se stírá, dítě se zapojuje do společné práce a zase se odděluje, aby si hrálo, a i rodič se zase oddělí od práce, aby se věnoval dítěti - společně si s ním pohrál, ale třeba mu vyprávěl, povídal si s ním.

Jak už tady zaznělo, práce je taky příležitostí být pospolu. A učí spolupráci, rozdělení úkolů, vědomí, že jednotlivec je součástí celku.

Článek se mi líbil.