Přidat názor k článku Odlišnost jako samozřejmá součást života

Ano, základka byla peklo. Ano, základka nic nenaučila. Gympl byl z hlediska lidského nesrovnatelně lepší, ale nebýt intenzivní práce rodičů, na vysokou bych se nejspíš nedostal. Zpětně hodnotím polovinu přednášek na vysoké jako katastrofální (a ne, nebyla to plzeňská práva). Postgraduální studium bylo o něco málo lepší, ale to bylo už po listopadu, a tu úroveň zvedali i zahraniční přednášející. S dnešními odbornými školeními to nesnese srovnání (i když je pravda, že tato školení bývají poněkud dražší, ale takový je holt zákon nabídky a poptávky).

Takže jsem si odseděl nějakých 9000 hodin v instituci, která mi přinesla velmi málo, ale vzala hodně. Její práci museli suplovat rodiče. Spoustu věcí mě naopak naučila blbě, takže jsem se později musel přeškolovat, případně je neumím dodnes. Trauma z matematiky mi vydrželo až do obhajoby disertační práce.

V životě jsem potkal hodně lidí, které školství semlelo, z některých se staly trosky, jiní žijí své ustarané a nespokojené životy na podpoře nebo malý kousek nad minimální mzdou, ještě další ztratili schopnost logického uvažování. Většině z nich by svobodné vzdělávání pomohlo, ti zbývající by aspoň byli schopni prožít své životy šťastni, a to není málo.

Technická (gramatická), nepodstatná: Sice jsem ninja, ale shinobi, nikoli kunoichi.