Přidat názor k článku Vysvědčení není jen cár papíru, ale berme ho s nadhledem!

To jsou všechno planý kecy. Však ono se už ví, že děti jednají zkratkovitě a byť rodiče dítěti říkají - ale prosím tě, to nevadí, tak se nezadařilo, zkusíme to příště - a i když dítě ví, že potrestáno nebude, přesto jedná zkratkovitě a může udělat nějakou šílenost. Některé děti jsou prostě takové.
Proto třeba na vysvědčení si beru dovolenou a pro nejmladšího jezdím autem - on je totiž právě takový - a to i když se dobře učí. Z jedné dvojky navíc, se kterou nepočítal a kterou s námi nepobral, se hroutí. Třeba vloni jsem na konci roku měla důrazný pohovor s učitelkou a ředitelkou - syn měl z jednoho předmětu mezi jedničkou a dvojkou a ona neměla čas na zkoušení, tak zadala témata a že kdo vypracuje refefát, bude mít tu lepší známku. Syn vypracoval, dostal za to jedničku, ovšem na vysvědčení dvojku /učitelka mi pak řekla, že si to neuvědomila a prostě se přiklonila k dvojce/. Neječela jsem kvůli tý dvojce, ale kvůli tomu, že neuvažuje o tom, co dětem říká. Když jsem syna po vysvědčení viděla /a to jsem děkovala prozřetelnosti, že mám dovolenou/, tak jsem si myslela, že snad inaksoval pětku, jak ho to rozhodilo. Dofám, že se to nebude opakovat - nemyslím ta dvojka, ale tento přístup učitele.
Řešila jsem to s psycholožkou - prý on si je vědom, že ho netrestáme /a to nijak/, ale když se něco stane, tak mu automaticky naskočí - ano, netrestali mě, ale tohle je tak závažný, že teď to určitě přijde.
A jak to vyřešit? Pořád s ním mluvit, mluvit, mluvit - snad mu to časem dojde.