Přidat názor k článku Vysvědčení není jen cár papíru, ale berme ho s nadhledem!

Něco podobného jsem zažila sama. Jako astmatik jsem měla zakázáno běhat. Učitelka mi ke konci školního roku řekla, že když tu 400 poběžím, dá mi na vysvědčení jedničku. Já jsem jak ten "blbec" běžela, málem jsem se udusila a stejně jsem mi dala dvojku. Tehdy mě to dost rozzlobilo. A protože jsme (když to na jaře a na podzim počasí dovolilo) chodili na Tv ven a já, jakožto pylový alergik, jsem to měla zakázané, jsem si řekla, že když ona tak, tak já se budu chovat jako vzorná pacientka a budu v tu dobu trávit hodiny Tv ve škole v jiné třídě. Bylo to docela zábavné - chodila jsem do o ročník vyšší třídy a vůbec jsem se nenudila, zatímco spolužáci trápili svá těla na hřišti, běhali ve škváře a hráli vybíjenou. Ze základky jsem už víc jak 30let, ale vzpomínám na to jako kdyby to bylo včera.

Přesto že nás rodiče za horší známku nikdy netrestali, tak si vzpomínám, že když jsem prvně dostala na vysvědčení trojku, bála jsem se, že dostanu výprask - samozřejmě jsem ho nedostala.