Přidat názor k článku Co nevíte o odměnách ve výchově

Je to možná paradox, protože většinou se řeší problémy těch, co výchovu tzv. "nezvládají", aneb rozjívená děcka... Já jsem na tom kurzu pochopila, jaká to může být zátěž, být věčně tím chváleným, šikovným, rozumným dítětem, jaký to je tlak a co si s seboui pak nesu do dospělosti. A to říkám s plným vědomím toho, že rodiče dělali to nejlepší, co tehdy uměli a mohli a máme se dodnes moc rádi. Ale když jsme začli se sestrou s našimi dětmi mluvit a jednat trochu jinak (aniž bychom naše rodiče poučovali a směrovali, jak to s vnuky mají dělat oni), jednak to začali dělat taky, a jednak po čase sami přišli a řekli, jak jsme na to přišli a že jim to připadá mnohem lepší než "za nich". Sestra má dost svéhlavé děti, samostatné, divoké, nechci ani vidět, co by z nich například autoritářská výchova udělala... respektive ve školce takovou učitelku měli a totálně pohořela. Přitom doma spolu všichni vycházejí - ale paní učitelka razila názor, že děti prostě mají poslouchat raz dva a hotovo, jaképak domlouvání. Konec, už v té školce nejsou, nešlo to. Učitelka dodnes nechápe, jaktože rodiče se s nimi v klidu domluví a ona to nedala. Můj syn je přesný opak a funguje to na něj taky.
Prostě je to pár let, syn na druhým stupni, ostatní děti mladší - a nese to své ovoce, rozhodně ano. Jsou to samostatní, spokojení, tvoříví, přátelští lidé, lze se s nimi domluvit. Ale běda, když jim chce někdo rozkazovat, vnucovat svůj názor, manipulovat jimi apod., tak to nepochodí. Že s tím moc nezapadnou do většinové české spooečnosti? Díky bohu a ať je nás víc!!!