Patřila jsem mezi ty děti, co přání prostě neměly... Teda měly - zalézt si někam s knížkou, mít svatej pokoj a co nejdýl nemuset s nikým mluvit. Myslíš, že bych si na to na brigádě vydělala? Móda mi byla ukradená, sport nenávidím do dneška, diskotéky atp. mě nebavily. Prostě jsem byla introvert a nejhezčí prázdniny byly na zahradě v koruně jabloně, bez lidí.
Dneska mám práci, ve které musím komunikovat a komunikovat a komunikovat a dost část se účastnit společenských akcí. Jsem oblíbená, nemám problém práci zvládnout.
Nabídky na lukrativnější post odmítám, nemám touhu po lepším autě, lepší dovolené, lepším bytě i když mnohým lidem z mého okolí mé auto připadá jako plechovka a byt je pro ně naprosto nevybavený.
Nejhezčí dovolená je, když odjede muž na služebku, děti jsou u babičky a já můžu zalézt do ložnice, číst si a nemusím několik dnů promluvit...
Předchozí