Já bych to tak černě neviděla. To totiž záleží jak na rodičích, tak na píučkách ve školce. Když jsem studovala střední pedagogickou školu, měly jsme řízené náslechy, kdy jedna studentka s dětmi vykonávala organizovanou činnost, ostatní pozorovaly a po ukončení se rozebíralo, co bylo dobře, co špatně, co zlepšit a co nedělat. Jednou jsme přišly do školy a prvňáci si hráli naprosto neorganizovaně a organizovaná činnost byla na ten den ve družině zrušena. Družinářka nám vysvětlila, že se jí děti zdály po dopoledním organizovaném vyučování přetažené, že by s nimi stejně nic neudělala a tak je nechala jen tak si volně hrát. Taky nám vysvětlila, že to je pedagogické mistrovství, když hru dětí přímo neřídíte, ale jste jen jakoby v pozadí a drobnými motivy ji obohacujete. Později jsme pochopili, že to je skutečně tak. Ono to platí i doma: někdy má dítě kdejakých aktivit prostě dost a musí si odpočinout. Takže i to lítání po venku s kamarády mělo a i dneska má svůj smysl. Naštěstí i na dnešní vesnici lítají venku i předškoláci bez dozoru rodičů, někdy jen ve větší dětské tlupě. A to je moc dobře. Ovšem ve městě je to někdy problém.
Předchozí