Přidat názor k článku Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Za největší problém inkluze vidím tempo práce slabších dětí. Handicapované dítě nezvládne objem učiva běžné školy, ale dost se toho naučit přeci jen může. Ovšem potřebuje k tomu svůj klid na práci - látku omílat, opakovat a probírat tak dlouho, až ji spolehlivě vstřebá a může na ni navazovat další učební látkou. Za devět let základky spolehlivě zvládne třeba látku do páté či šesté třídy... ovšem běžná třída už je dávno někde jinde a probírá úplně jiné věci. Oslabené děti nemůžou jet tempem zdravých dětí a z každé vyučovací hodiny pochopit a stihnout jen sem tam něco, protože tím vůbec nezískají stabilní základy, na kterých můžou stavět další výuku. Proberou látky míň, ale potřebují ji probrat tak, aby ji skutečně pochopily a zapamatovaly si ji. Potřebují prostě JINÉ tempo plynutí výuky než běžná třída. Pokud handicapovaný třeťák zápolí s psaním písmen, jaký má smysl, aby seděl v běžné třídě, kde ho výuka cizí látky ruší a jeho asistent šuškáním jak se píše K ruší běžné děti?
Reálně tak z každé třídy vznikne "vícetřídka"? Komu to prospěje, že to bude zbytečná zátěž pro všechny strany?