Přidat názor k článku Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Na tuto diskusi se dívám z pohledu pracovníka sociálně terapeutických dílen pro mentálně postižené. Pracovala jsem také jeden rok jako asistentka u jedné "slabší" holčičky v první třídě. Myslím ,že inkluze je velký problém. Musíme si uvědomit, že nejde pouze o děti slabší - s lehokou formou postižení a např. děti s tělesným postižením či lehkým mentálním postižení, kdy je inkluze jistě vhodná. Co však bude s dětmi, které mají těžké a kombinované postižení, či autismus? Každé z těchto dětí potřebuje asistenta při všech činnostech - jídlo, toaleta,podat pomůcku apod. Potřebují odlišné pomůcky, přístup, časové rozložení hodiny atd.
Velký problém je i vzdělání účitelů - v rámci studia se speciální pedagogika vyučuje spíše okrajově. Tito žáci potřebují individuální plány a přístup...
Mě se myšlenka na možnost volby celkem líbí. Proč by rodiče nemohli rozhodnout sami (nebo po konzltaci s odborníkem), co bude pro jejich dítě nejlepší?
A co bude po ukončení školní docházky s těmito dětmi? Bude jejich situace výrazně jiná než je dnes? V čem jim tato zkušenost bude prospěšná v budoucím životě?
Určitě je důležité začlenit tyto děti i dospělé do "normální" společnosti, ale nejde to i bez povinné inkluze ve školství?