Přidat názor k článku Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Rodič by měl dohlédnout na to, jestli dítě ty úkoly vůbec udělalo. Pokud zapomnělo nebo se na to rovnou vydláblo, měl by dítko iniciovat k jejich napsání (nebo k procvičení četby, psaní atd).
Na druhou stranu mám známou, která se s dětmi učila po celou dobu jejich studia na střední škole. Děti si učivo přečetly, maminka vařila a děti jí u toho vykládaly chemii, fyziku, zeměpis... To by mě asi trefilo, byla jsem šťastná, že děti sice občas zapomněly, ale absolvovaly školu tak nějak bez mojí účasti (byla jsem samoživitelka a zaměstnavatel mne nepustil ani na pitomý rodičák, musela bych se brát dovolenou, tak jsem rodičáky i všechny školní akademie oželela, tolik dovolené jsem fakt neměla. Můj zaměstnavatel byl zářný příklad toho ,že když se nechce, je to horší, než když se nemůže, dokonalý příklad toho, jak by spojení profesního a rodinného života skutečně vypadat nemělo. Proto jsem se vždycky chechtala kydům o podpoře rodiny, ano, tu mi zaměstnavatel v praxi předvedl skutečně dokonale).