V dětství jsem onemocněla dětskou obrnou. Následky si nesu celý život, i když jsem měla velké štěstí v tom, že mé postižení bylo relativně malé. V lázních, kde jsem každý rok po dobu dvaceti let trávila dva měsíce v roce, jsem byla s dětmi, které tolik štěstí neměly a svůj život žily na vozíčku, ochrnuté, v horších případech nemohly vůbec komunikovat a jen ležely, hodně jich kolem mne umřelo. O rok později už by se mi to nestalo, to se už totiž naštěstí začalo proti obrně očkovat. Škoda, že vakcína nebyla vyvinuta o rok dříve. Vzhledem k obrovské migraci se tady dětská obrna určitě zase objeví. S ní i další nemoci, na které dříve děti běžně umíraly. Dopředu lituji děti, jejichž rodiče jsou tak hloupí, že očkování odmítají.
Předchozí