Domnívám se, že tato situace je kromě výše zmíněného způsobena do jisté míry také tím, že dobré známky kromě dobrého pocitu a radosti rodičů prakticky nic neznamenají. V závěru studia na základní škole ještě dejme tomu. Pokud se dítě hlásí na prestižní gymnázium, zde se ke známkám přihlíží. Ale zejména střední školy "negymnaziálního" typu a všechny soukromé školy známky příliš neřeší. A na střední škole? Tady už je to opravdu irelevantní. Pokud student nemíní pokračovat na VŠ, je mu to zcela jedno. Do dalšího ročníku se dá postoupit i se samými čtyřkami, stejně jako s jedničkami. Maturita za samé čtyřky je stejně platná jako se samými jedničkami a na známky se již nikdo nikdy nekouká. A i pokud chce pokračovat na VŠ, tak je úplně jedno, jaké má známky za studium, či za maturitu. Některé školy možná poskytují pár bodů na víc za vyznamenání u maturity, ale osobně jsem slyšela jen o jedné a to již bylo pře x lety a systém maturit se do té doby změnil. Na VŠ v podstatě to samé. Kromě extrémních případů jako samé 1 za celé doby studia a nějaké prospěchové stipendium je červený diplom stejně platný jako normální. Známky u titulu nejsou a nikoho už nikdy nezajímá, jestli jste dělali státnice za 1 nebo za 3. Neříkám, že současný systém je dobře nebo špatně, ale prostě nějaká zásadní motivace pro dobré známky prostě chybí. Navíc ani vynikající známky nemusí znamenat, že daný jedinec se v životě uplatní nějak lépe, než ten, co má známky horší. A na přísloví, že jedničkáři pracují pro trojkaře také něco je......
Předchozí