Dopředu říkám - po dohodě jsem manžela u porodu nechtěla - čekal venku a doprovázel naše drobečky na novorozenecké. Máme krásný vztah a přesto jsem chtěla u porodu klid a soustředit se na porod. Zpočátku se mnou byl, ale jeho neustálé dotazy zda něco nepotřebuji či s čím mi má pomoct mne přiváděli k šílenství a tak jsem se rozhodla, že chci rodit bez něj a on to respektoval. Mám dvě kamarádky, které také rodili bez tatínka - jeden nechtěl a ona jej nenutila a druhá to měla jako já. Obě jsme se shodli, že bez tatínkovo dotazů nám bylo lépe a lépe jsme se soustředili na sebe a dítě. Myslím si, že toto rozhodnutí je na ženě a muž by jej měl respektovat. Myslím, že ještě bude celý život na to, aby si vychutnal čas strávený s manželkou a dětmi a porod je dle mne privátní záležitost ženy. Moje sestra rodila čtyřikrát a vždy s manželem, ale na můj dotaz zda jí jeho přítomnost nějak pomohla, tak jen, že jí tam nevadil. Což beru spíše jako negativum. Shodli jsme se, že blýská přítelkyně nebo porodní asistentka s kterou jsem prošla celým tělotenstvím a dobře zná má přání - by byla tou správnou oporou.
Předchozí