Přidat názor k článku TOP 5 argumentačních faulů v diskusích o inkluzi

Rha, já asi vím, co chceš říct. Souhlasím s tím, že působení rodičů je naprosto klíčová záležitost, a že i dítě s vysokým intelektem může skončit posléze s diagnózou LMP, v podstatě kvůli nepodnětnému prostředí (zjednodušeně řečeno). A že příliš ambiciózní, zakomplexovaný, úzkostný ... /dosaď dle potřeby/ rodič může pro dítě znamenat stejný průser. Mmj proto, že všechno dělá podle nejlepšího vědomí, jak nejlépe umí, ale jak píšeš, nikdo ho to jinak nenaučil. A tak je dítě od malinka zaškatulkováno jako třeba autista, a 100 x opakovaná lež se stane pravdou. Dítě se pak už opravdu jako autista projevuje a když má štěstí, povede se autismus "rozpustit".

Třeba agresivita u dětí a poruchy chování jsou bezesporu výsledkem výchovného působení, ale nikoli ve smyslu, že jsou děti bity, tak taky bijí ... Prostě nedostávají od malinka to, co nutně potřebují, tak si vyvinou agresivní postoj. I když se ti rodiče třeba snaží, seč mohou, nedokážou přečíst nejzákladnější potřeby toho dítěte, přes veškerou snahu se to dítě může cítit nemilováno, ale samo to samozřejmě neumí identifikovat. A jak říkaval Matějček - deprese a agrese jsou jablíčka z jednoho stromu.
Jenže ... lidi na to nejsou připravený, tohle slyšet.

A pak si myslím, že jsou postižení, kde to takto jednoduše říct nejde. Ale s těmi stejně taky neumíme pracovat, protože každá odchylka je vnímána jako katastrofa, a jediná správná cesta je snaha o co největší srovnání do "normálu". Přitom si myslím, že každý člověk s postižením by mohl poskytnout té "normální" většině něco velmi cenného, ale my to v něm ubijeme, protože se ho za každou cenu snažíme napasovat do těch našich mantinelů.

Já bych byla pro všechny tyhle škatulky a diagnozy zrušit, a přistupovat ke každému podle toho, JAKÝ je, co dokáže, a přirozeně brát ohledy na to, co mu nejde, co nemůže.