Přidat názor k článku TOP 5 argumentačních faulů v diskusích o inkluzi

No já nevím, ale myslím si tak nějak naivně, že když má někdo IQ 65, tak přístupem rodičů, ať už je jakýkoliv, se může pohybovat maximálně v rozmezí 60 až 70. Moje dcera má IQ cca 120 -130 a já nechci, aby se stala obětí systému ve třídě, kde je už teď 26 dětí, z toho 5 nadaných, 17 průměrných a 4 podprůměrné, ale pořád v pohodě vzdělavatelné. Pokud by jim do třídy přibylo ještě pár dětí velmi podprůměrných, tak ani s asistentem ta výuka nebude k ničemu. Už teď dcera lelkuje a musí čekat v tempu výuky na ty pomalejší. A stane se to, co se zákonitě musí stát, vzroste poptávka po víceletých gymnáziích. Já, ač nejsem jejich zastáncem, tak tam dceru dám taky, protože chci, aby šla kupředu a aby byla ve společnosti spíše těch nadanějších, kteří ji budou někam posouvat. To přece nic nemění na tom, že neohrnuje nos nad postiženými dětmi, naopak, její přístup k jinakosti je skvělý. Ale nechci, aby se s takovými dětmi stýkala při vzdělávání. Myslím, že je to pochopitelné. A že úroveň vzdělávání jde u nás dolů je zřejmé, stačí se podívat, jak si naši žáci vedli v mezinárodním srovnání ještě v devadesátkách a jak si vedou nyní. Zkrátka, inkluze opravdu opožděných dětí je k prdu, protože to nepřinese nic jim, ani těm normálním.