Přidat názor k článku Máma po mateřské a vrcholovým sportovcem?

Ahoj, právě jsem přemýšlela, že bych se ráda podělila o svou zkušenost.
Jsem na mateřské s třetím dítětem, toho přebalování, uklízení atd. mám také dost..
běh jsem NIKDY neměla ráda, NIKDY mi nešel...(na rozdíl od autorky, která jak jsem pochopila před mateřskou sportovala a asi běhala).

Zkusila jsem teď s třetím dítětem běhat s kočárkem. První úplně směšnou trasu, kratičkou... a běh mě oslovil. Jak se pomalinku zlepšuju, pochopila jsem, co běh znamená.. cítím, to co píše autorka, že je to člověku strašně moc přirozený pohyb (oni naši praprapředci v Africe prý uštvali během lovnou zvěř - prostě běh používali ke své obživě a s během byli úspěšní a přežili..).

Tenhle článek mě povzbudil. Běh mě začal bavit a ten půlmarathon mě také napadl. U mne by to byl opravdu velký výkon (běh mi nikdy nešel, ani vytrvalostní, na rychlost jsem bývala vždy poslední ve třídě). Ale o to mi nejde (to by byl jen takový bonus překvapila mne ta radost z běhu, z tohohle pohybu. Už chci vydržet. I když dál budu běhat možná víceméně "směšné" trasy, říkám si, že důležité bylo začít, zlepšovat se třeba po kouskách, ale vydržet.
Naštěstí mám manžela, který mě podporuje (zčásti, protože takový je, zčásti, protože on běhá dávno a i ten půlmarathon a marathon a zčásti, že se asi těší na štíhlejší manželku

kdysi jsem plavala, ne závodně, ale jednu dobu trochu víc. Ale s plaváním jsem tenhle pocit jako při běhání nikdy nezažila. Když se člověk rozeběhne a ono mu to "běží" samo (mě cca 0,5 km a to možná ještě přeháním... a ze začátku jsem byla zadýchaná po 150m - směšné, já vím, ale jak se pomalinku zlepšuju, je to moc fajn pocit Minimálně jsem pochopila co asi lidé na běhu mají
Máte někdo podobnou zkušenost ?