Přidat názor k článku Právě dnes jsem byl adoptován!

Já bych řekla, že to je nastavením společnosti a zvyky v ní. Američané jsou schopni oslavovat, když žena otěhotní. To se u nás nedělá, u nás se gratuluje nebo se oslavuje až narození dítěte. Amíci ale gratulují rovnou k početí, nevím ale, jak se pak třeba vyrovnávají s případným potratem. U nás k tomu matce řekneme maximálně to, že rodině přejeme, aby se jim narodilo zdravé dítě. Oni ale slaví každou blbost. Musí dítě vědět, že je adoptované? U nás se to před dětmi tajilo a mnohdy se to dozvěděly až jako dospělé. Tajilo se to proto, že některé děti se s tím těžko vyrovnávaly a v pubertě to býval docela problém. Proč mi rozkazují lidi, kteří nejsou mými rodiči. Ze strany dětí to nebyl žádný vděk za to, že si s jejich výchovou dal někdo práci a že to pro něj taky třeba znamenalo jisté odříkání. A že máme hodně dětí v dětských domovech? Je třeba se podívat, jaké děti tam hlavně jsou. Drtivá většina dětí je z rodin nefunkčních, hodně rodičů sedí v base. Sirotek je tak 1 dítě z padesáti, cca 2/3 dětí jsou Romové. Jak to, že jsou ty děti v dětských domovech, když pro Romy je údajně rodina nade vše? Jak to, že teprve v dětském domově se ty děti častokrát teprve najedly a oblékly? (to vím proto, že jsem tam pracovala a vím, jaké děti nám přicházely na příjem. Sociálka je odebírala z rodiny, kde rodiče seděli v hospodě a ani nevěděli, že jim někdo odvezl děti, hladové a roztrhané)