Přidat odpověď

No snažím se učitele zbytečně nekritizovat (sám jsem dost kritický), ale nevidím důvod proč otevřeně nemluvit i o kvalitách vyučování.

Syn je teď ve věku "extrémních" a "krátkých" hodnocení, takže když řekne, že učitelka je blbá, tak spíš se ho zeptám PROČ si to myslí. A někdy je v právu... On to někdy otevřeně řekne i mně do ksichtu a i tam se spíš snažím aspoň v sobě řešit PROČ než po něm vyjet. (Ostatně bych v této věci byl rád, pokud by fungovala křížová kontrola, tj. na útok na mne spíš reagovala manželka a naopak.) Ale mohu říci, že děti se třeba dokáží zastat sebe navzájem (dokázali na horách seřezat společně známého agresora z vyššího ročníku, učitelé se s těžko tajeným smíchem otáčeli zády ), zastat se jednoho z rodičů při přílišné protivnosti druhého apod.

Nějak zdědili povahu moc nebrat v úvahu poziční autoritu, spíše vnitřní. Přesněji vzato, vzít v úvahu poziční autoritu jako někoho kdo halt má pravomoc (někdy bohužel) rozhodovat, ale to samo si úctu nevytváří. Tu vytváří vnitřní autorita. A obě děti mají štěstí na to, že alespoň základní učitelé mají i tuto vnitřní autoritu. Někdy je obdivují více než třeba nás... (Vybírali jsme je a v případě problému jsme chvíli bojovali a i změnili školu.)

Výsledek: Děti jsou velmi samostatné, schopné se v tomto věku o sebe postarat i několik dní (teď při stěhování)

Možná je to dáno tím, že poziční autority, které jsme potkali v životě většinou stáli za ... Počínaje rodiči, přes učitele (studoval jsem za totáče, většina učitelů na ZŠ se posmívala slabším, byla politicky zkorumpovaných atd.). Bylo pár učitelů dobrých, ale ani ti neměli například porozumění, schopnost jednat s mnoha spolužáky apod. Podobně na VŠ bylo spoustu učitelů nekvalitních, spoustu učitelů tam mělo trafiku, nebylo schopno pochopit ani správná řešení jinak prováděná, zkoušelo pouze svoje přednášky a skripta apod.

No a v práci také, většina managerů je v práci pro něco jiného, než prosperita firmy a když už, tak už je většinou zajímá jen ta prosperita a už vůbec ne zaměstnanci, společnost apod. Jsou zbabělí se ozvat, často zbabělí nést zodpovědnost apod.

Žel podobné věci (zvláště osobní nafoukanost, pýcha na vedení apod.) je problém, s nímž se třeba potkávám i v církvi.