hele...ale myslim, ze ta doba nas naucila dobre se o sebe postarat....nikdy nezapomenu, kdyz se dvojcata narodily....no, neskakala jsem do stropu, byli neplanovane, doktor to zvoral, zadny ultrazvuk, a pak misto jednoho byly najednou dve deti. U porodnice jsem plakala, ze jsme jak cikani, ze jsme ctyri deti
.....no a my prisli domu a tatka nikde, neb slavil /mam jeste o rok starsiho bratra/....on nebyl doma ani druhy den, jen prazdne lahve od slaveni, kdyz jsme vecer po hre dorazili domu /byl a je to opravdu zodpovedny tatinek dodnes/....tak jsme se rano s brachou probudili, skocili na postu, poslali telegram tete, at pro nas prijede a ta jak dostala telegram, skocila do auta a odvezla si nas k sobe/...me bylo tehda 10, brachovi 11.......