Přidat odpověď

Chodili jsme na celé odpoledne ven, ale třeba na pole hrát si do balíků slámy, klidně 5 kiláků od baráku do polí.....Do kukuřice, na lusky, do lesa na posed, který byl totálně shnilý, ale vešlo se tam 5 holek...Jedli jsme sníh a cucali rampouchy běžně....
Housky jsme si mazali máslem a hořčicí, nebo patky chleba domácím sádlem a zapíjeli to plnotučným mlíkem....
Mimina, jakmile měla nějaké zoubky, tak se dával žužlat rohlík, tedy prakticky žužlalo třeba kus řízku. Zabíjeli jsme prase a na svačinu jsme měli jitrnici, nebo jelito......atd.....
Tchýně měla po mém muži ještě dvojčata, nekojila, takže flaška. Nakrmila jedno, to pak postavila pevně sešněrované v povijanu do rohu postýlky a přivázala plínou, aby "stálo" a odříhlo si, mezitím krmila druhé.....
Boty jsme dědili třeba po 4 lidech a nohy máme v pořádku......Když jsme s bráchou marodili, tak jsme byli sami doma, rodiče chodili do práce, v ulici byla později jedinná telefonní budka, jinak telefony lidé neměli....A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.....
Jsem ráda, že jsem to prožila a ráda na to vzpomínám. A upřímně - nechtěla bych být dítětem v dnešní době, někdy jsou ty děti jako skleníkové květinky.