Přidat odpověď

Tak mě to určitě poznamenalo. Nepoznamenal mě "duch doby", ony děti vyrůstající za válek a hladomorů by musely být dobou poznamenané určitě víc, poznamenal mě přístup matky a nepřijetí z její strany. Ona mě měla na nátlak okolí a prý i státu, protože údajně měli bezdětní lidé nad 25 let tehdy vyšší daně (neověřeno) a nebyla na to ještě připravená. Pak přiznala, že normální vztah k mateřství měla až k sestře, tu ale měla až po třicítce. Se sestrou má vztah úplně jiný, narozdíl ode mě si ji idealizuje.
Myslím si, že normální a do budoucna zdravý vztah matky s dítětem je možný v jakékoli době, takže i v době našich rodičů.
Naopak některé dnešní "supermatky" jednají spíš pod tlakem využít všech možností a jednou mít alibi, že nic nezanedbaly, ale o skutečném vztahu to nevypovídá NIC.