Přidat odpověď

ŠPENDLÍK to napsal dobře: ,, Co když to, jací jsme a považujeme to za normální, normální vůbec není ? "
Určitě dobrý postřeh pro Monty.

Jinak já bych nechtěla vrátit své dětství zpět ani omylem. Alfou a omegou byly u nás především ZNÁMKY. Nic jiného v podstatě mé rodiče nezajímalo. Jo, pardon. Matku zajímal ještě uklizený byt a teplá plotna. Vzorná manželka, nevím, zda matka.
Rodiče mi, díky své výchově, dali příklad, jak se v budoucnu nemám chovat ke svým dětem.

Dětství ala sedmdesátá léta mohu v klidu navodit i dnes. Syn může spát na zahradě ve stanu, trávit 90% volného času venku s ostatními dětmi, bez dozoru dospělých. Od čtyř let chodit sám na nákup.
Toulat se poli i lesy.
Bydlíme v malé, neprůjezdné vsi, kde se všichni znají.