Valkýro, mám úplně stejnou mámu jako ty, nikdy jsem jí nemohla nic říct, protože mně okamžitě zesměšnila a pak si povídala s tetama a s kýmkoliv, jak jsem blbá a jaký mám starosti. Na antidepresivech jsem nakonec skončila, brala jsem je 2 roky a pořád ještě se "léčím" z té výchovy, hlavně asi proto, že se neustále podobnými věcmi zpronevěřuju svým dětem.
Na svoje dětství nevzpomínám ráda. Naše vztahy s mamkou jsou lepší, než kdy byly, ale stejně mi tam toho hodně chybí i dneska.