A to se před nějakými 20 roky mlelo o tom, že stát, potažmo sociálka, bude pracovat s rodinami, aby děti nemůsely být umísťovány do ústavů. Že i horší rodina je lepší než ústav. Když jsem pracovala v DD, byly tam děti z rodin nefunkčních, kde rodiče opravdu nefungovali a neuměli se starat, tam je to pak jasné. Co ale bylo hodně smutné, že tam byly děti z rodin chudých. Místo aby jim stát pomohl, tak jim pro jistotu rozbil rodiny a děti dal klidně i do osvojení. Ten systém se mi dokonale zhnusil. Zažila jsem to i sama na sobě. Když jsem se rozvedla, pracovala jsem za pár šupů na půl úvazku. Stát mi místo pomoci s umístěním dítěte do školky nabídnul že mi ho seberou a nechají adoptovat, prostě už ho nikdy neuvidím. Jasně, dvouletá blonďatá holčíčka byla i tehdy snadno adoptovatelná, že?
Předchozí