Já ano.Rodiče mě mě přiměřeně fyzicky trestali, milovali mě a důvěřovali mi.Já je občas zklamala, ale nikdy zásadně. Na výlety jsem skoro nejezdili, ale zato jsme strávili spoustu čase v lese za městem. Gelerie, muzea a divadla byla svátkem, protože jsme na to neměli, ale odjakživa jsem byla zavalená tunou knížek. Na dovolenou mimo ČR jsme společně vyjeli jen jednou po revoluci a věnovali se mi, jak mohli, což bylo při vedlejších pracovních úvazcích pochopitelně o dost méně než "skoro pořád". Dodnes máme skvělé vztahy a já žádné trauma z dětsví.