Přidat odpověď

Co je to štěstí? Já bych řekla, že jsem měla dětství normální. Bita jsem nebyla nikdy (ani si nedovedu představit své rodiče či prarodiče, jak někoho bijí), rodiče i prarodiče měli harmonické manželství, věnovali se nám, jak nejlépe dokázali, měli jsme všeho dostatek, vyrůstali jsme v klidném a kultivovaném prostředí. Přesto jsem kolikrát zažívala i strach, zmatek, nejistotu, nepochopení ... A myslím, že tak je to u každého, k dětství patří i spousta negativních pocitů a prožitků - nikdy to není jen bezbřehé štěstí a bezstarostnost, i když člověk vždycky přirozeně vzpomíná hlavně na to dobré. Ale jestli je šťastným dětstvím myšleno to normální, bez zásadních katastrof a traumat, tak to jsem měla