Poezie jsem za život přečet hromadu a na tu hromadu pořád průběžně přihazuju, nedělních chvilek ale nelituju. Čest výjimkám, ale cílem tam byl přednes: hlavně vyslovovat pomalu, zřetelně a s dramatickým důrazem bez ohledu na básníkovo sdělení, takže sdělení se vytratilo nejpozději někde mezi prvním a druhým řádkem.
Nedělní chvilky poezie mohly mít snad přínos pro někoho, kdo se k poezii jinak nedostal a přece po ní žíznil, jinak byl ale přínos k poznání poezie srovnatelnej s tím, jaký mělo trénování slohovejch úloh typu úvod-stať-závěr na rozvoj vyjadřovacích schopností - naučilo to leda to, že forma má přednost před obsahem.
Nic ve zlým, ale kritizovat vyjadřování a nedržet se přitom ani tý linky úvod-závěr, přeskakovat od opravování dětí ve škole k ÚSTR, od chvilek poezie ke kleknutí před islámem připomíná Catona staršího s jeho Kartágem.
Předchozí