Přidat názor k článku Děti s postižením mají za úkol otevřít naši mysl

"Respektuje každé dítě takové, jaké je" - jinými slovy říká, že rezignovala na výchovu a vzdělání. Při výchově přece posiluju silné stránky a musím ovlivnit ty negativní. když je někdo vzteklej a agresivní, tak na to mám jen pasivně koukat nebo s tím taky začnu něco dělat?"

Evidentně nemáte představu o tom, co znamená někoho respektovat. To není pasivně na něj koukat. Právě když druhého respektuji, může být přístupný tomu na sobě v různých ohledech pracovat. Sám, bez manipulace, kterou - dle vašeho vyjádření - nazýváte výchovou.

"Kdybych nechala svoje dítě, aby si dělalo, co chce, tak by jen dlabalo bonbóny a hrálo si na písku."

To je váš názor, který jste si nijak neověřila.

"Občas jsem ho nutila do věcí, které dělat nechtělo, například uklízet. Kdo by mu ale v dospělosti uklízel, kdyby se to v dětství nenaučilo?"

Já osobně jsem v dětství strašně nechtěla uklízet, vybičovala jsem se k tomu jen, když už to i mně připadalo neúnosné. To mi nebrání si nyní v dospělosti svou domácnost uklízet, protože si ji uklidit chci. Ono totiž nejde o to, že dětem nemáme ukazovat cesty a způsoby - stačilo mi, že jsem viděla, co dělá moje máma, a tím jsem se to naučila. Děti se učí hlavně nápodobou - všeho, bohužel i oné manipulace, kterou vůči nim dospělí uplatňují. Mohu potvrdit, že s "nestandardními" dětmi manipulace nefunguje a že to rodičům nesmírně otevře obzory.