Přidat názor k článku Bít, či nebít? Tři hlavní důvody, proč je vhodné a užitečné bít děti!

No, řekněme, že ta migrace byla ranou z milosti... Jenže on ten náš klasickej školní pohled trpí nesprávnou perspektivou.

Co vlastně byla římská říše? Byla to městská republika, která k sobě nejdřív systémem spojeneckejch smluv připoutala větší část italskejch městskejch států a kmenovejch území. Pak za vydatný pomoci etruský a jihoitalský řecký flotily porazila Kartágo, anektovala jeho území, ale hlavně získala skvělou kořist. Od tý doby byly v dějinách Říma provázaný čtyři věci: válka jako zaměstnání, po níž následovala možnost usazení na dobytým území s daňovejma privilegiema, dál kořist, včetně otroků, který makali, a konečně v samotným Římě jednak sociální dávky plynoucí z obsazenejch území (pověstnej "chléb") a jednak komplikovanej volební systém, ve kterým se politik musel nejdřív zadlužit (pověstný "hry"), aby si to později vynahradil válkou nebo vyssáváním provincií. Římská armáda byla shodou okolností velice výkonná a od první války s Kartágem vedlo nějakou vítěznou válku, po níž následovalo vydrancování dobytýho území, průměrně co jednu generaci. V době republiky se vážně sekla akorát jednou - u Parthů. Vrcholem bylo dobytí Galie Ceasarem. Ceasar i díky kořisti získal obrovskou moc a dožívající republiku víceméně zadupnul. Na začátku císařství byla snaha reorganizovat římský državy, který byly víc koloniální doména než nějakej jednotnej stát, do skutečný říše. Ale jak moc se toho povedlo, je vidět ve srovnání se zhruba soudobou Čínou - nepovedlo. Stačí se podívat na čínštinu a na latinu, o centralizaci správy ani nemluvě. Římani propojili svoje državy propracovaným systémem cest, ale ty sloužily hlavně pro vojenský potřeby (přesuny vojska a pro vojenskou poštu).

Římskej válečnej stroj na začátku císařství ještě pořád šlapal, ale zadrhával se, jednak na Východě narazil na větší oříšky než dosud (nepovedlo se dobýt Arábii ani Persii) a na severu a severovýchodě nebyla kořist, proto se Germánie odpískala. Vést války bylo vojensky pořád náročnější a zároveň dražší (kořist). Poslední větší kořist získal Traján anexí nárazníkovejch států na Východě, ale tím se připravil o strategický předpolí a od tý doby byl Řím v defenzívě. Proto se taky klasický legie doplňujou pořád víc jízdou, protože bránit dlouhatánský hranice říše nebylo možný staticky, obrana musela bejt pružná. A Římani sami byli nejezdci, kavalérie se rekrutovala z dobytejch území, kde jezdecká tradice byla, nebo se rovnou najímala. Někdy ve 4. století už tvořila jízda většinu armády. Proto Římani najímali i Góty. A snažili se to udělat co nejlejvnějc, protože Řím sice kvet, ale díky tomu, že se do něj přerozdělovaly prachy odjinud, docela dobře si stála dnešní Itálie a část Španělska, který byly coby širší zázemí daňově privilegovaný (protože byly dlouho zdrojem vojáků do legií), ale říše celkově moc nevzkvétala. Vem si třeba export: veškerej žádnej, kromě zlata – dílem vytěženýho, dílem vybranýho na daních (proto taky mince neustále ztrácela hodnotu). Vyrábělo se hlavně pro místní trh. Tehdejší Čína? Exportní supervelmoc. Udělení římskýho občanství všem obyvatelům říše bylo ve skutečnosti pokusem pozvednout prostřednictvím novejch daní horšící se a horšící ekonomickou situaci.

A když už nebyla kořist z války, začala praxe nastolování císařů armádou, protože si armáda přitom přišla na svý. Správa celýho nesourodýho kolosu byla obtížná, proto se správa různě dělila a zase scelovala, podle momentální situace, obtíží i ambicí konkrétních císařů. Známý datum 395 n. l. je víceméně libovolný - jedno z řady. A proslulý datum 476 n.l.? Likvidace jednoho z mnoha lokálních převratů zmocněncem konstantinopolskýho (tj. skutečnýho) císaře v jednom z mnoha pokusů správu říše scelit. Z Konstantinopole se ovládaly nejproduktivnější oblasti na Západě, Galie atd. byly tehdy pokládáný za dočasně ztracený (podobně jako se to dělo průběžně i na Východě). Z týhle perspektivy žádnej pád, žádnej historickej přelom. Naopak – na Východě se konečně začala dařit přeměna „říše“ ve skutečnej stát, reorganizuje se chaotický právo (za Justiniána a dalších, což je víceméně ono „římský“ právo, jako ho dneska známe), reorganizuje se státní správa, reorganizuje se armáda. Bez ohledu na neustálý vnitřní i vnější konflikty v podstatě v římský říši nastává konečně vzestup. A k rozvoji dochází i v Galii pod germánskou vládou, akorát Hispánie upadá, protože ji spravujou polopastevecký Vizigóti. Ale za muslimů, který tam zanesli efektivní státní správu z římskýho Blízkýho východu nastává rozkvět. Římská říše bohužel záhy ve válce s Persií vyhrála (a konečně Persii porazila), ale byla sama tak vyčerpaná, že podlehla muslimům. Nástup islámu je z pohledu dějin Říma tím skutečným historickým zlomem.