Přidat odpověď

Nase dcera na tom byla stejne. Zacalo to pred druhym rokem. Casto se probouzela s krikem, vyresil to dudlik, dospala se a byla pohoda. Krize nastala pri odvykani na dudlik. Probudila se, dozadovala se dudlika a kdyz ho nedostala, nastal totalni hystak. Nekdy jsem se uz bala o jeji zdravi. Na cas jsme se museli k dudliku vratit a odvykat postupne, s ustihlym koncem. Asi dva mesice to bylo hodne tezke, ale ted uz se to upravilo. Take jsem vypozorovala, ze spi velmi tvrde, a najednou je rovnou vzhuru, vyskoci na nohy a pritom jsem videla, jak je jeste uplne mimo. Pak ten navrat do nasi hnusne reality holt obrecela. Ale par veci nam pomohlo. Nechat ji probudit samotnou pokud mozno postupne, treba stupnovane hlasitejsim hovorem ve vedlejsi mistnosti. Dale odvest pozornost jinam, aby nebyl cas na rozvinuti hystaku .. pouzivali jsme oblibene hracky, se kteryma jsme sehrali divadlo u postylky, mluvili zmenenyma hlasama na sebe i na ni, davali pusinky, jit se divat z okna na ptacky, auta, lidi. Nebrali jsme ji hned z postylky, nechali jsme ji cas na adaptaci. V dobe velkych problemu pomohlo nechat ji spat max hodinu. Hodne nam pomohl talisman, takovy maly polstarek, ktery jsem ji uz od mala davala do postylky. Jakoby v tom nastvani na cely svet i na nas mela najednou oporu aspon v necem. Fakt je, ze naruc, utesovani atd nefungovaly a vse spis zhorsily. Zachvat vzdy zkoncil, kdyz na nas poprve normalne promluvila, misto hysterickeho jekotu. Takze jsme pak cilene pouzivali oblibena rikadla, ktera rada doplnovala nebo situace, ktere rada komentovala. Ted ve dvou a dvou mesicich uz je lip. Tak drzim palce. Nejhorsi na tom bylo, ze jsem mela pocit, ze za to nejak muzu. Ze se ji venuju moc nebo naopak malo, ze ji pretezuju, nebo jsem ji rozmazlila.