Přidat odpověď

ahojky
já vyrostla ve 3+1 cca 80m2, nicméně až do dospělosti jsem sdílela pokoj se svými dvě staršími bratry - o 5 a o 3 roky.
Někdy v 10,11 letech jsem zatoužila po vlastním, ale nejak furt rodičům nevybíval čas a nakonec se nekonalo.
Nijak mi to ale neublížilo, ikdyž jsme si někdy pěkně lezli na nervi.. :) což ale asi každý.

Jinak teď bydlím v tom stejném bytě, tedy 3+1 80m2, ale předělali jsme ho když jsem čekala dcerku na 4+1 - máme pidi ložnici, ale máme, a pak máme jeden pokoj ten největší (původně to byl dětský pokoj) jako jídelnu, pracovnu a obývák (nicméně bez TV), kuchyň máme v chodbě a pak máme dva děcáky.
Jeden menší a jeden větší.
Děti 7,5 a 3 (kluka a holku), letos jsme ale z druhého děcáku udělali pracovnu a hernu a příležitostný pokoj pro hosty, protože tu v podstatě dva roky jen tak stál pokoj, ve kterým se jen skladoval bordel a příležitostně sušilo prádlo.
Děti mají pokoj dohromady, protože ho dohromady mít chtějí. Asi je to o povaze syna, protože on je rád s někým a úkoly stejně píše buď teď v pracovně nebo v jídelně.

Do budoucna z pracovny bude druhý děcák, je menší, takže v něm bude dcerka a starší syn bude s mladším. Tak si to přál i přesto, že od sebe budou 8 let.

myslím že hodně záleží na dětech.. povahách a tak.. naše děti jsou stejně většinou ve stejné místnoti s námi jen malá se ráda občas zavře.

Kamarádka má děti 11 kluka a 7 holky, pokoj taky dohromady a pozabíjeli by se, bohužel sice pokoj velký, ale nemají jak to rozdělit na dva.. :(