Přidat odpověď

Když mě přijde, že to dítě potřebuje nějaký čas být úplně samo - mít tu zodpovědnost sám za sebe, umět se rozhodnout - už od školky. Třeba jezdí na tábor od kroužku a malý tam jezdí od 5ti let - mají vždycky odpoledne sami pro sebe - smějí běhat po lese, v jeskyních, u potoka /ne když tam bylo vody 1,20m/ - bez dozoru. Nesmějí lézt na skály - kdyby lezli, okamžitě zákaz lesa a smějí být jen na hřišti u ubytovny - což nikdo samozřejmě nechce. Zatím se za ty roky, co tam jezdí starší, nikomu nic nestalo, krom tzv. organizované zábavy za příslušného dozoru - tam si syn při fotbale v bráně zlomil ruku.
Taky jsem šílela, když malýho snad ve 4 letech vzali prý na hřiště a šli k potoku /není tam hluboko, ale stejně/, lovili žáby a já nevím, co ještě a malý jim tam v zimě žuchnul. Jenže se báli, že jim vynadám, tak doufali, že to na něm uschne a až snad po hodině ho vzali k nám domů - chudák - byl tak zmrzlej, že nemohl ani mluvit. Řvala jsem - ne kvůli tomu, že tam spadl, ale že ho nevzali hned domů. Prej - tak jo, my se báli, příště ho vezmem hned