Přidat odpověď

Blesko, jak na depku nevím....mám teď jednu, ale hroznou. Kdybych neměla děti, tak se snad někam zahrabu a umřu. Jen doufám, že to je tou zimou, starostma a stereotypem,ale hrabu se v tom už asi pátý den, nic mě nebaví, jsem smutná, unavená, nic mě netěší, jsem zničená, ztrhaná, zdeptaná, malej leze a chodí kolem nábytku, dělá bordel a zlobí, vyžaduje šílenou pozornost a já tím pádem nic nestíhám a nezvládám....máme velkej byt.....nezvládám ho, každý den to samé, vstanu, skáču kolem malého, mezitím uklízím, pak jde spinkat, tak honem poklízím, vařím, žehlím, dělám, co s ním nestíhám, probudí se, tak skáču kolem něho, mezitím opět doma něco "vyrábím", svačinka, oblíkat, krátká procházka, vyzvednout malou z družiny, nákup, domů, učení, úkoly, večeře, s jekotem narvat děti do postele, pak půl hodinky čučím do blby a jsem jak vymydlená, pak honem něco doklidit, požehlit, připravit svačiny a snídaně, do postele, na 30 minut spát a v noci 850x vstávat k malému, je kojený a dožaduje se kojodudlíka stokrát za noc............................pomoc, já už fakt nemůžu, už nemám na co ject, došla mi šťáva.....fakt se cítím nešťastně