Přidat odpověď

Myslím,že je vše dost často tím,že otec,který s rodinou a dětmi nežije,se nepřítomnost dětem snaží všemožně nahrazovat a to se moc nezmění.Ale chápu to.
Asi bych se na místě těch otců chovala stejně.

Kdysi mi dítě jednoho mého ex přestalo vadit ve chvíli,kdy už jsem s jeho otcem měla jen přátelské vztahy.

Dokud jsem měla pocit,že jsem na druhé koleji,až po dítěti(dítě přijelo a spali spolu v posteli apod.),tak mně hrozně vadilo,že jsem ho měla třeba za úkol vézt autem do Prahy.
Říkala jsem si proč,je to jeho dítě,hraje si na otce,pak ho do Prahy posílá jako balík a ještě to mám zařídit já?

Ale po letech jsem ho v pohodě vezla,už byl starší,nabízel se,že mi natankuje benzín a tak a už mi nevadil,protože vztahy s jeho otcem jsem už měla na jiné úrovni.

Přetransformovaly se vztahy jak k otci,tak k dítěti.


Takže záleží i na optice doby ve které to jak vnímáme.