Přidat odpověď

Taky by mě to mrzelo. Mám takovou švagrovou se švagrem a dokonce tchýni. My jim přijeli pořát s malým dárkem,oni nikdy!Ani když jsme je pozvali,vymlouvali se. Pak jsme aspoň volali a přáli po telefonu,oni ani to ne.Měla jsem z toho pocit,že je obtěžujem. Na rovinu nám to neřekli,ale já cítím,že nás (mě) prostě nemusí,natož dávat dárky.Na děti se to vztahuje samozřejmě hlavně.Když se nám narodila dcera,poslali jsme ozdobné oznámení s pozváním na oslavu. NIC.Bude jí rok.V létě jsme k nim zajeli bez pozvání. Tvářili se nadšeně a naslibovali,jak určitě přijedou. Jinak by malou ani neviděli.Bydlí od nás 15 km.Zkrátka nezájem.
Tchýně bydlí ve vedlejším vchodě. Vnučce nedala ještě NIC,ani maličkost,nepřišla si vozit. A to před narozením tvrdila,jak se těší,že bude vozit. Je líná. Ptala jsem se jí,proč nepřijde vozit a ona mi řekla,že prý když si neřeknem....ale já nepotřebuju HLÍDAT! jen jsem myslela,že ona jako babička má zaájem o vnučku. No nemá.Na narozeniny ji zveme,ona přijde,nedonese nic,naslibuje,že až bude mít peníze,tak něco koupí a tak je to pořád dokola. není na tom špatně.Já vím,že to není povinnost,ale mrzí mě to taky.My jí dáváme dárky,na to ona se třepe,ale nic s ní nehne. Myslím,že tvoje sestra nezapomíná.Prostě nemá zájem.