Přidat odpověď

ahoj,tak to já se nažila, partnerovo dítě jsem měla ráda, snažila sjem se o to, bylo to těžší v tom,že holt celá jeho rodina a každý člověk pozná,že je retardovaný... je mu 7 neumí mluvit, neumí se najíst, neumí si utřít zadek,nezvládne se oblíct atd... stále chodí do školky a to tím stylem že dva dny chodí a pak měsíc ne, protože má štípanec od komára. nepřeháním!no , máme ted své dítě, inteligentního syna , který v roce a půl zvládá polovinu toho, co on v 7letech,všichni ho milují a říkají jak je skvělej,že to není jako dan... no je mi líto kluka,páč jeho matka je asi slepá a nevidí,že to děcko potřebuje pomoc.neví,že trpět bude on.. všichni si myslíme,že ani nemá naději chodit do normální školy,ale ona asi o jiné možnosti neví. už se nám ani neozývá,takže ani nevíme,zda děcko žije.naposledy jsme ho viděli loni o vánocích.může jí volat kdokoli a ona to nezvedne,na zprávy neodopoví... nu ale k tématu- nechybí mi.. dřív jo,ale ted když vidím rozdíl mentality mezi malým a ním, tak mi fakt nechybí.