Souhlasim s Limai.
A pak si myslim, ze by ses ke klukovi mela pohybovat v jine urovni vztahu: ted ses jako "maminka", mela by ses dostat do roviny "kamaradka" . Doufam, ze vis, jak to myslim.
Ja mam nevlastniho brzy 16 leteho syna, znam ho od jeho 10 ti let. S manzelem mame miminko. CO tady tak ctu, tak u nas je rozdil ten, ze syn neni tatinkem "rozmazlovany" - ve smyslu, ze mu prehnane nahrazuje fakt, ze s nim nezije. To vubec...
Ja jsem s klukem nikdy problem nemela, nemuzu rict, ze ho miluju stejne jako vlastni dite, ale vychazime spolu v poho, ale prave jsme proste jeho "kamoska", nebo jak to rict. Nevychovavam, pristupuju k nemu jako k sobe rovnemu (ne z pozice rodice) a klape to. Ale je mi jasny,ze je to dano i tim, jak se k nemu chova manzel. (jinak mladej ma teda dost silenou pubertu
, vyhoda je v tom ze jeho matka i muj manzel maji hodne shodne postupy ve vychove).