Přidat odpověď

Ahoj,

chtěla jsem trošičku přispět i já,

Zhruba před osmi lety jsem přišla o nenarozené dítě,skoro dva týdny před porodem nám umřela v bříšku, byla jsem z toho hodně špatná, jelikož jsem měla stále teploty, a oni nevěděli z čeho poslali za mnou psychiatra, tehdy jsem se určitě potřebovala vypovídat vybrečet( myslím že lepší by byl psycholog) a přišel za mnou, zeptal se mě jestli si nechci ublížit, jestli nechci spáchat sebevraždu a jestli nechci napsat prášky na uklidněni :))) naše schůzka trvala možná tak 10 minut a evidentně neměl snahu a zájem cokoli řešit .
PS: teploty jsem neměla z nervů . ale místní doktoři mě předopovali antibiotyky a tělo se tak bránilo teplotou)


Možná by ti pomohlo najít si i jiného psychologa co by pomohl?

Tehdy mi pomohlo jít do práce a snažit se zapojit do života a nesedět stále doma.

četla jsem tvé příspěvky a je mi jasné, že nejsi člověk typu domáci putky.
Snad každou maminu po nějaké době, začne štvát být stále jen něčí posluhovačkou, pradlenou a kuchařkou v jednom.
Štve mě to jelikož i já se tak mnohdy cítím a mám ráda práci ,která mě alespon trochu naplnuje :)

Jak radí holky, zkus si najít hlídání, byt¨ na něčí doporučení , nějakou spolehlivou středoškolačku , která bude ráda i za 100 vku za hlídání a ty mužeš vyrazit třeba na kolo.